Z latinského corruptiō "zkažení, podplacení", které je odvozeno od corrumpere (příčestí trpné corruptus) "zmařit, zkazit, uplácet", vzniklé složením zdůrazňující předpony com- a rumpere "zlomit, zrušit".
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
korupce |
korupce |
| genitiv |
korupce |
korupcí |
| dativ |
korupci |
korupcím |
| akuzativ |
korupci |
korupce |
| vokativ |
korupce |
korupce |
| lokál |
korupci |
korupcích |
| instrumentál |
korupcí |
korupcemi |
- úplatkářství, souhrnné označení pro činy, při kterých je pomocí hmotného obohacení nebo zvýhodnění ovlivňována nebo je slíbeno ovlivňování osoby pověřené vykonáváním nějakého (často veřejného) zájmu. Zejména jde o žádání nebo přijetí úplatku a podplácení (poskytnutí úplatku).
- Přebujelá byrokracie plodí korupci.
- úplatkářství
- integrita
