kouřit

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔʊ̯r̝ɪt]
•  kouřit^{? • info}

dělení

• kou-řit

sloveso

• nedokonavé
• tranzitivní nebo intranzitivní

časování

oznamovací způsob

Přítomný čas
Osoba	Singulár	Plurál
1.	kouřím	kouříme
2.	kouříš	kouříte
3.	kouří	kouří

rozkazovací způsob

Osoba	Singulár	Plurál
1.	—	kuřme
2.	kuř	kuřte
3.	—	—

příčestí

Příčestí minulé
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	kouřil	kouřili
mužský neživotný		kouřily
ženský	kouřila
střední	kouřilo	kouřila

Příčestí trpné
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	kouřen	kouřeni
mužský neživotný		kouřeny
ženský	kouřena
střední	kouřeno	kouřena

přechodníky

Přechodník přítomný
Rod	Singulár	Plurál
mužský	kouře	kouříce
ženský	kouříc
střední

význam

1. vypouštět do okolí kouř
   • Dříve bylo obvyklé, že kovární komíny silně kouřily a znečišťovaly okolí.
2. vdechovat a vydechovat kouř tabáku či jiné omamné látky
   • Není divu, že je pro ni obtížné přestat kouřit, když s cigaretami začala už před mnoha lety.
3. (vulgárně) brát penis do úst, provádět felaci

překlady

vypouštět kouř

angličtina: smoke (en), fume (en)

francouzština: fumer (fr) němčina: rauchen (de)

vdechovat kouř

angličtina: smoke (en) esperanto: fumi (eo), fumadi (eo) francouzština: fumer (fr) italština: fumare (it)

němčina: rauchen (de) nizozemština: roken (nl) slovenština: fajčiť (sk) španělština: fumar (es)

synonyma

1. (hovorově) hulit, čoudit
2. (hovorově) hulit, vypalovat zobák
3. —

související

• kouř
• kouření
• kouřený
• nakouřený
• zakouřený
• vykouřený
• dokouřený
• kuřák
• kuřačka
• vykouřit
• nakouřit
• dokouřit

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, rev. 2008-02-27, [cit. 2011-10-04]. Heslo kouřit.