městys

Z Wikislovníku

Přejít na: navigace, hledání
logo Wikipedie
Na Wikipedii naleznete článek

Obsah

[editovat] čeština

[editovat] výslovnost

  • IPA: [mɲɛstɪs]

[editovat] dělení

  • měs·tys, mn. měs·ty·se, měs·ty·sy

[editovat] etymologie

Pochází ze staročeštiny, jak dokládá Gebauerův Staročeský slovník, který uvádí i verzi městis a to, že ve starších dokladech slovo není skloňováno; nejstarší citace je z roku 1605, nejstarší citace pravopisné verze „městys“ pak z roku 1700.[1] Odvozeno pravděpodobně ze slov městice, městce, zdrobnělin od město, redukcí koncovky a přeměnou -c na -s.[2] Starší etymologické slovníky vidí jako původní zdrobnělinu *městíce, která byla zredukována přes městíc do městis.[3][4]

V Jungmannově česko-německém slovníku uvedeno jako nesklonné slovo rodu mužského (jako příklad cituje z Pěčky ze Smržic akcj.: „v každém městys“) s hlavní pravopisnou variantou městis.[5]

Na konci 20. století došlo k posunu původního významu „obec větší než ves, menší než město, s právem výročních trhů“[6][7] a pozdější slovníky už slova „s právem výročních trhů“ z definice vypouštějí.[8] Zákon č. 234/2006 Sb., který opětně zavedl status městys, jej užívá právě v tomto novém významu.


[editovat] podstatné jméno

  • rod mužský neživotný

[editovat] skloňování

Substantivum singulár plurál
nominativ městys městyse/městysy
genitiv městyse/městysu městysů
dativ městysi/městysu městysům
akuzativ městys městyse/městysy
vokativ městysi/městyse městyse/městysy
lokál městysi/městysu městysech
instrumentál městysem městysi/městysy

Původně nesklonné slovo začalo být skloňováno poměrně jednotně podle měkkého vzoru stroj, o čemž jsou doklady až do 50. let 20. století, kdy byl tento status obcí zrušen a slovo a jeho správné užívání se začalo vytrácet z obecného povědomí.[9] Akademická mluvnice řadí městys jako jediné substantivum končící na -s do skloňovacího podtypu neživotných maskulin B (měkké skloňování, podle vzoru stroj) s výjimkou v 6. pádě množného čísla, kde uvádí pouze tvar městysech (nikoliv městysích).[10] Upřednostnění měkkého sklonění před tvrdým v 6. pádě pl. doporučuje i Jazyková poradna ÚJČ.[11]

Přestože Zákon č. 234/2006 Sb. a navazující úřední užívání jednoznačně upřednostňují měkké skloňování v souladu se Slovníkem spisovné češtiny[8] (až na výjimky v 6. pádě jednotného a množného čísla), přirozené tíhnutí neživotných maskulin zakončených na -s k tvrdému vzoru se projevilo v připuštění dublet jak ve školní verzi akademických Pravidel[12], tak i například v Pravidlech českého pravopisu s výkladem mluvnice sestavených docentem Šaurem.[13]

Jak obě verze Pravidel českého pravopisu vydané Ústavem pro jazyk český po roce 1993 (tudíž jediné dvě verze, které jsou obecně uznávány jako závazné, ač i ony jsou jen souborem doporučení; zde citujeme z vydání Fortuna 1999[14] a Academia 2006[15]), tak již citovaná Mluvnice češtiny II[16] uvádějí jako primární skloňovací typ stroj, tzn. např. tvar „v městysi“ upřednostňují před tvarem „v městysu“ (s již zmíněnou výjimkou tvaru lokálu množného čísla, kde doporučují tvar městysech). Všechny tři základní slovníky moderního jazyka českého (SSJČ,[17] SSČ,[18] PSJČ[19]) uvádějí dokonce pouze skloňování podle typu stroj.

[editovat] význam

  1. obec větší než ves, ale menší než město

[editovat] synonyma

  1. městečko

[editovat] související

[editovat] poznámky

  1. ↑ GEBAUER, Jan. Slovník staročeský. Díl II. K-N. 2. nezměněné vydání. Academia: Praha 1970. Heslo „městys, městis“, s. 343.
  2. ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „městys“, s. 374.
  3. ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. ISBN 80-04-23715-0. Heslo „město“, s. 289.
  4. ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 3. vydání. Nakladatelství Lidové noviny, 1971. ISBN 80-7106-242-1. Heslo „místo“, s. 365.
  5. ↑ JUNGMANN, Josef. Slovník česko-německý. Díl II. K-O. 2. nezměněné vydání. Academia: Praha 1990. Heslo „MĚSTIS“, s. 426.
  6. ↑ Příruční slovník jazyka českého. Díl II. K-M. SN: Praha 1937-1938. Heslo „městys“, s. 794.
  7. ↑ Slovník spisovného jazyka českého. III. díl m-o. 2. nezměněné vydání. Academia: Praha 1989. Heslo „městys“, s. 64.
  8. ↑ 8,0 8,1 Slovník spisovné češtiny. Academia: Praha 2005. ISBN 80-200-1347-4. Heslo městys, s. 177.
  9. ↑ KRÁLÍK, Jan. Drobnosti. Úřad městyse v městysu. Naše řeč. Ústav pro jazyk český AV ČR, č. 1, roč. 90, březen 2007. ISSN 0027-8203. S. 54.
  10. ↑ PETR, Jan. Mluvnice češtiny. Díl 2. Tvarosloví. Academia: Praha 1986. Kapitola 1.1.2.1.3.1 Podtyp B, s. 309.
  11. ↑ Jazyková poradna ÚJČ AV ČR: FAQ [online]. [cit. 2007-08-22] <http://www.ujc.cas.cz/poradna/odpo.html#mestys>. Heslo „městys“.
  12. ↑ Pravidla českého pravopisu. Školní vydání včetně Dodatku. Fortuna 1999
  13. ↑ ŠAUR, Vladimír. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Ottovo nakladatelství: 2005. ISBN 80-7360-288-1. Heslo „městys“, s. 282.
  14. ↑ Pravidla českého pravopisu. Školní vydání včetně Dodatku. Fortuna 1999
  15. ↑ Pravidla českého pravopisu. Academia 2006
  16. ↑ PETR, Jan. Mluvnice češtiny. Díl 2. Tvarosloví. Academia: Praha 1986. Kapitola 1.1.2.1.3.1 Podtyp B, s. 309.
  17. ↑ Slovník spisovného jazyka českého (přes databázi DEBDict 1.7.10 5:10 28.5.2008)
  18. ↑ Slovník spisovné češtiny (přes databázi DEBDict 1.7.10 5:12 28.5.2008)
  19. ↑ Příruční slovník jazyka českého (přes databázi DEBDict 1.7.10 5:13 28.5.2008)
Citováno z „http://cs.wiktionary.org/wiki/m%C4%9Bstys“