moc

čeština

výslovnost

• IPA: [mɔts]
•  moc^{? • info}

dělení

• moc

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	moc	moci
genitiv	moci	mocí
dativ	moci	mocem / mocím
akuzativ	moc	moci
vokativ	moci	moci
lokál	moci	mocech / mocích
instrumentál	mocí	mocemi

význam

1. schopnost něco vykonat nebo způsobit
   • Bylinky sesbírané o svatojánské noci mají obrovskou moc léčit.
2. možnost někoho ovládat nebo mít nad někým převahu
   • Svůj pocit moci si upevňoval týráním slabších dětí.
3. orgán, který má právo rozhodování nad jinými
   • Státní moc se v demokratické společnosti dělí do několika nezávislých oblastí.
4. fyzická nebo duševní síla
   • Čaroděj již neměl moc použít dalších kouzel a byl svržen do bezedné propasti.

překlady

schopnost vykonat

angličtina: power (en) francouzština: pouvoir (fr) m latina: potentia (la) ž, dicio (la) ž, potestas (la) ž

němčina: Macht (de) ž slovenština: moc (sk) ž

související

• mocný
• bezmoc
• bezmocný

slovní spojení

• plná moc

příslovce

• míry

význam

1. (obecně) mnoho, příliš
   • Bylo toho na mě moc.