moc

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • moc

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ moc moci
genitiv moci mocí
dativ moci mocem / mocím
akuzativ moc moci
vokativ moci moci
lokál moci mocech / mocích
instrumentál mocí mocemi

význam[editovat]

  1. schopnost něco vykonat nebo způsobit
    • Bylinky sesbírané o svatojánské noci mají obrovskou moc léčit.
  2. možnost někoho ovládat nebo mít nad někým převahu
    • Svůj pocit moci si upevňoval týráním slabších dětí.
  3. orgán, který právo rozhodování nad jinými
    • Státní moc se v demokratické společnosti dělí do několika nezávislých oblastí.
  4. fyzická nebo duševní síla
    • Čaroděj již neměl moc použít dalších kouzel a byl svržen do bezedné propasti.

překlady[editovat]

schopnost vykonat

související[editovat]

slovní spojení[editovat]

příslovce[editovat]

  • míry

význam[editovat]

  1. (obecně) mnoho, příliš
    • Bylo toho na mě moc.