muset

čeština

varianta

• musit

výslovnost

• IPA: [mʊsɛt]
•  muset^{? • info}

dělení

• mu-set

sloveso

• vid nedokonavý

časování

oznamovací způsob

Přítomný čas
Osoba	Singulár	Plurál
1.	musím	musíme
2.	musíš	musíte
3.	musí	musejí/musí

příčestí

Příčestí minulé
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	musel	museli
mužský neživotný		musely
ženský	musela
střední	muselo	musela

přechodníky

Přechodník přítomný
Rod	Singulár	Plurál
mužský	museje	musejíce
ženský	musejíc
střední

význam

1. jako modální sloveso vyjadřuje nutnost něco udělat, mít potřebu
   • Musím jít na záchod.
2. vyjadřuje jistotu
   • Musí tě mít rád, jinak by to neudělal.

překlady

angličtina: must (en), have to (en) francouzština: devoir (fr) hebrejština: חייב (he), מוכרח (he) nizozemština: moeten (nl) italština: dovere (it)

němčina: müssen (de) latina: debeo (la) polština: musieć (pl) švédština: måste (sv), få (sv) slovenština: musieť (sk) švédština: tener que (sv)