nominativ

Z Wikislovníku

Obsah 1 čeština 1.1 výslovnost 1.2 dělení 1.3 etymologie 1.4 podstatné jméno 1.4.1 skloňování 1.4.2 význam 1.4.3 synonyma 1.4.4 překlady 2 norština 2.1 podstatné jméno 2.1.1 význam 3 švédština 3.1 výslovnost 3.2 podstatné jméno 3.2.1 skloňování 3.2.2 význam

[editovat] čeština

[editovat] výslovnost

• IPA: [nɔmɪnatɪf]

[editovat] dělení

• no·mi·na·tiv, mn. no·mi·na·ti·vy

[editovat] etymologie

Z latinského nominativus casus od nominare = nazývat

[editovat] podstatné jméno

• rod mužský neživotný

[editovat] skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	nominativ	nominativy
genitiv	nominativu	nominativů
dativ	nominativu	nominativům
akuzativ	nominativ	nominativy
vokativ	nominative	nominativy
lokál	nominativu	nominativech
instrumentál	nominativem	nominativy

[editovat] význam

1. pád vyjadřující základní tvar jména, obvykle je označován jako první

   nominativ singuláru, nominativ plurálu

[editovat] synonyma

1. první pád

[editovat] překlady

anglicky: nominative (en) francouzsky: nominatif (fr) m latinsky: casus nominativus (la) m německy: Nominativ (de) m nizozemsky: eerste naamval (nl) m, nominatief (nl) m

norsky: nominativ (no) m polsky: mianownik (pl) m slovensky: prvý pád (sk) m, nominatív (sk) m švédsky: nominativ (sv) c

[editovat] norština

[editovat] podstatné jméno

[editovat] význam

1. nominativ m

[editovat] švédština

[editovat] výslovnost

• IPA: [nʊmɪnaˈtiːv]

[editovat] podstatné jméno

• rod společný

[editovat] skloňování

Substantivum (i)	singulár		plurál
	neurč.	urč.	neurč.	urč.
nominativ	nominativ	nominativen	nominativer	nominativerna
genitiv	nominativs	nominativens	nominativers	nominativernas

[editovat] význam

1. nominativ