obligace

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ɔbl̩ɪgat͡sɛ]

dělení[editovat]

  • ob-li-ga-ce

etymologie[editovat]

Z latinského obligatio (svázání, spoutání). V Římě až do vydání Poeteliova zákona (lex Poetelia) roku 326 př. Kr. dlužník ručil svou osobou, v případě nesplnění pohledávky propadl do moci věřitele a ten jej spoutaného (ligare - obligare) mohl prodat do otroctví, zavřít do vězení nebo i zabít.[1]

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ obligace obligace
genitiv obligace obligací
dativ obligaci obligacím
akuzativ obligaci obligace
vokativ obligace obligace
lokál obligaci obligacích
instrumentál obligací obligacemi

význam[editovat]

  1. (v právu) závazek
  2. (ve finančnictví) dluhopis
  3. (ve finančnictví) dlužní úpis

překlady[editovat]

  1. závazek
  2. dluhopis

synonyma[editovat]

  1. závazek

související[editovat]

slovní spojení[editovat]

poznámky[editovat]

  1. KINCL, Jaromír; URFUS, Valentin; SKŘEJPEK, Michal. Římské právo. Praha : C. H. Beck, 1995. ISBN 80-7179-031-1. S. 211.

externí odkazy[editovat]