odpouštět

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔɔtpɔʊ̯ʃcɛt]

dělení

• od-pou-š-tět

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní, tranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	odpouštím	odpouštíš	odpouští	odpouštíme	odpouštíte	odpouští / odpouštějí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	odpouštěj	odpouštějme	odpouštějte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	odpouštěl	odpouštěla	odpouštělo	odpouštěli	odpouštěly	odpouštěla
trpné	odpouštěn	odpouštěna	odpouštěno	odpouštěni	odpouštěny	odpouštěna

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	odpouštěje	odpouštějíc	odpouštějíce

význam

1. (odpouštět někomu něco) přestávat někomu něco zazlívat
   • Lidé by si měli navzájem odpouštět - když budeme jeden na druhého nesmiřitelní, uděláme si z života peklo.
2. (tranzitivně) záměrně nechávat unikat (plyn či kapalinu z uzavřeného prostoru či nádoby)
   • Po zimě vydatné na srážky vodohospodáři během jara preventivně odpouštějí české přehradní nádrže, aby pokud možno zabránili nadměrným povodňovým škodám.

překlady

1. promíjet

   • angličtina: excuse, forgive, pardon
   • francouzština: pardonner, excuser
   • italština: scusare
   • němčina: entschuldigen, verzeihen
   • portugalština: escusar
   • rumunština: ierta
   • ruština: извинять
   • slovenština: odpúšťať
   • španělština: disculpar, excusar
2. —

synonyma

1. promíjet, pardonovat
2. vypouštět, upouštět

antonyma

1. —
2. napouštět, připouštět

související

• odpouštění
• odpuštění
• odpustit
• odpustek

poznámky

• Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960-1971. Heslo odpouštěti.