oheň

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • oheň

etymologie[editovat]

Všeslovanské. - Polsky ogień. ruské огонь (ogóň), srbochorvatské òganj, staroslověnské огнь. Praslovanské *ognь je příbuzné s litevským ugnís, latinským ignis, sanskrtským agnih téhož významu, vše pak z indoevropského *ognis, 2.pád asi *egnis, čímž se částečně vysvětlí různé násloví (srovnej podobně noc). Srovnej s výheň.[1]

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský neživotný

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ oheň ohně
genitiv ohně ohňů
dativ ohni ohňům
akuzativ oheň ohně
vokativ ohni ohně
lokál ohni ohních
instrumentál ohněm ohni

význam[editovat]

  1. úkaz provázející hoření v podobě zářících plamenů vyzařujících teplo
  2. rozsáhlý oheň (1) spalující mnoho objektů
  3. (zastarale) střelba ze zbraní
  4. pocit horka
  5. (expresivně) citové vzplanutí
  6. (v obecném jazyce) vrozená tmavě červená skvrna na kůži člověka

překlady[editovat]

úkaz provázející hoření

synonyma[editovat]

  1. (knižně) červený kohout
  2. požár
  3. palba
  4. horkost

související[editovat]

fráze a idiomy[editovat]

přísloví, úsloví a pořekadla[editovat]

poznámky[editovat]

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice : Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „oheň“, s. 434.

externí odkazy[editovat]

  • Encyklopedický článek Oheň ve Wikipedii
  • Galerie Fire ve Wikimedia Commons