oheň
Z Wikislovníku
Obsah |
čeština [editovat]
výslovnost [editovat]
dělení [editovat]
- o-heň
etymologie [editovat]
Všeslovanské. - Polsky ogień. ruské огонь (ogóň), srbochorvatské òganj, staroslověnské огнь. Praslovanské *ognь je příbuzné s litevským ugnís, latinským ignis, sanskrtským agnih téhož významu, vše pak z indoevropského *ognis, 2.pád asi *egnis, čímž se částečně vysvětlí různé násloví (srovnej podobně noc). Srovnej s výheň. [1]
podstatné jméno [editovat]
- rod mužský neživotný
skloňování [editovat]
| Substantivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | oheň | ohně |
| genitiv | ohně | ohňů |
| dativ | ohni | ohňům |
| akuzativ | oheň | ohně |
| vokativ | ohni | ohně |
| lokál | ohni | ohních |
| instrumentál | ohněm | ohni |
význam [editovat]
- úkaz provázející hoření v podobě zářících plamenů vyzařujících teplo
- rozsáhlý oheň (1) spalující mnoho objektů
- (zastarale) střelba ze zbraní
- pocit horka
- (expresivně) citové vzplanutí
synonyma [editovat]
- (knižně) červený kohout
- požár
- palba
- horkost
- —
překlady [editovat]
úkaz provázející hoření
- angličtina: fire (en)
- čínština: 火 (zh)
- esperanto: fajro (eo)
- finština: tuli (fi)
- francouzština: feu (fr) m
- italština: fuoco (it) m
- japonština: 火 (ja)
- latina: ignis (la) m
- litevština: ugnis (lt) ž
- lotyština: uguns (lv)
- němčina: Feuer (de) s
- polština: ogień (pl) m
- portugalština: fogo (pt) m
- ruština: огонь (ru) m
- slovenština: oheň (sk) m
- srbština: ватра (sr) ž, огањ (sr) m
- staroslověnština: огн̑ь (cu) m
- španělština: fuego (es) m
- švédština: eld (sv) c
fráze a idiomy [editovat]
- dát ruku do ohně
- hrát si s ohněm
- želízko v ohni
- projít ohněm
- přiložit si polínko do ohně
- oheň na střeše
související [editovat]
poznámky [editovat]
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice : Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „oheň“, s. 434.