oheň

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • o-heň

etymologie[editovat]

Všeslovanské. - Polsky ogień. ruské огонь (ogóň), srbochorvatské òganj, staroslověnské огнь. Praslovanské *ognь je příbuzné s litevským ugnís, latinským ignis, sanskrtským agnih téhož významu, vše pak z indoevropského *ognis, 2.pád asi *egnis, čímž se částečně vysvětlí různé násloví (srovnej podobně noc). Srovnej s výheň.[1]

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský neživotný

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ oheň ohně
genitiv ohně ohňů
dativ ohni ohňům
akuzativ oheň ohně
vokativ ohni ohně
lokál ohni ohních
instrumentál ohněm ohni

význam[editovat]

  1. úkaz provázející hoření v podobě zářících plamenů vyzařujících teplo
  2. rozsáhlý oheň (1) spalující mnoho objektů
  3. (zastarale) střelba ze zbraní
  4. pocit horka
  5. (expresivně) citové vzplanutí

synonyma[editovat]

  1. (knižně) červený kohout
  2. požár
  3. palba
  4. horkost

překlady[editovat]

úkaz provázející hoření

fráze a idiomy[editovat]

související[editovat]

přísloví, úsloví a pořekadla[editovat]

poznámky[editovat]

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice : Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „oheň“, s. 434.

externí odkazy[editovat]

  • Encyklopedický článek Oheň ve Wikipedii