ord

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Možná hledáte Ord nebo òrd.

dánština[editovat]

výslovnost[editovat]

etymologie[editovat]

Ze staroseverského orð, to z pragermánského *wurdą, to z protoindoevropského *werdʰo-.

podstatné jméno[editovat]

  • rod střední

význam[editovat]

  1. slovo
    • få det sidste ord – mít poslední slovo

související[editovat]

irština[editovat]

podstatné jméno (1)[editovat]

  • rod mužský

význam[editovat]

  1. veliké kladivo, palice násada 0,5 - 1 m dlouhá, dřevěná

etymologie (2)[editovat]

Ze staroirského ordd, to z latinského ōrdō.

podstatné jméno (2)[editovat]

  • rod mužský

význam[editovat]

  1. řád

související[editovat]

norština (bokmål)[editovat]

výslovnost[editovat]

etymologie[editovat]

Ze staroseverského orð, to z pragermánského *wurdą, to z protoindoevropského *werdʰo-.

podstatné jméno[editovat]

  • rod střední

význam[editovat]

  1. slovo (1)
    • Jeg forstår ikke dette ordet. – Nerozumím tomuto slovu.
    • Jeg kan allerede mange islandske ord. – Znám už hodně islandských slov.
  2. slovo (2)
    • Jeg gir deg mitt ord på at jeg skal være der i tide. – Dal jsem Vám [čestné] slovo, že tam budu včas.
  3. slovo (4), možnost se vyslovit
    • Jeg overlater ordet til min kollega. – Předám slovo kolegovi.
  4. řeč, rozhovor, slovíčko, promluvit si
    • Kunne vi få et ord med deg? – Můžeme si s Vámi promluvit?/Na slovíčko.
  5. pověst
    • Han har godt ord på seg. – Má dobrou pověst.

synonyma[editovat]

související[editovat]

rétorománština[editovat]

příslovce[editovat]

význam[editovat]

  1. venku

švédština[editovat]

výslovnost[editovat]

podstatné jméno[editovat]

  • rod střední

skloňování[editovat]

Substantivum (i) singulár plurál
neurč. urč. neurč. urč.
nominativ ord ordet ord orden
genitiv ords ordets ords ordens

význam[editovat]

  1. slovo

synonyma[editovat]

  1. glosa, vokabel, wörd

související[editovat]