otrok

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈɔtrɔk]

dělení

• ot-rok

etymologie

• Vzniklo jako složenina předpony ot- označující odloučení od něčeho a kořenu rok odvozeného od rek, varianty staročeského řéci, tj. říci.

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	otrok	otroci
genitiv	otroka	otroků
dativ	otroku / otrokovi	otrokům
akuzativ	otroka	otroky
vokativ	otroku	otroci
lokál	otroku / otrokovi	otrocích
instrumentál	otrokem	otroky

význam

1. osoba, která je zbavena svých práv a je považována za něčí majetek
   • Obchodování s otroky nebylo ve starověku ničím neobvyklým.
2. (přeneseně) osoba, která na někom nebo na něčem silně závisí
   • Jsem otrokem svých vlastních představ.
3. (zastarale) nedospělý mladík, chlapec

překlady

osoba zbavená svých práv

angličtina: slave (en) francouzština: esclave (fr) m latina: servus (la) m němčina: Sklave (de) m

polština: niewolnik (pl) m ruština: раб (ru) m řečtina: σκλάβος (el) m slovenština: otrok (sk) m španělština: esclavo (es) m

osoba, která na něčem závisí

angličtina: slave (en) ruština: раб (ru) m

řečtina: σκλάβος (el) m slovenština: otrok (sk) m

související

• otrokyně
• otrokářství
• otrokář
• otroctví
• zotročit
• otrocký
• otrocky
• otročina

slovinština

podstatné jméno

• rod mužský

význam

1. dítě

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, rev. 2008-03-10, [cit. 2011-11-25]. Heslo otrok.