otrok
Z Wikislovníku
Obsah |
čeština [editovat]
výslovnost [editovat]
- IPA: [ˈɔtrɔk]
dělení [editovat]
- ot-rok
etymologie [editovat]
Vzniklo jako složenina předpony ot- označující odloučení od něčeho a kořenu rok odvozeného od rek, varianty staročeského řéci, tj. říci.[1]
podstatné jméno [editovat]
- rod mužský životný
skloňování [editovat]
| Substantivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | otrok | otroci |
| genitiv | otroka | otroků |
| dativ | otroku / otrokovi | otrokům |
| akuzativ | otroka | otroky |
| vokativ | otroku | otroci |
| lokál | otroku / otrokovi | otrocích |
| instrumentál | otrokem | otroky |
význam [editovat]
- osoba, která je zbavena svých práv a je považována za něčí majetek
- Obchodování s otroky nebylo ve starověku ničím neobvyklým.
- (přeneseně) osoba, která na někom nebo na něčem silně závisí
- Jsem otrokem svých vlastních představ.
- (zastarale) nedospělý mladík, chlapec[1]
překlady [editovat]
osoba zbavená svých práv
osoba, která na něčem závisí
související [editovat]
slovinština [editovat]
podstatné jméno [editovat]
- rod mužský
význam [editovat]
poznámky [editovat]
- Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-03-10, [cit. 2011-11-25]. Heslo otrok.