otrok

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈɔtrɔk]

dělení

• ot-rok

etymologie

Vzniklo jako složenina předpony ot- označující odloučení od něčeho a kořenu rok odvozeného od rek, varianty staročeského řéci, tj. říci.

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	otrok	otroci
genitiv	otroka	otroků
dativ	otroku / otrokovi	otrokům
akuzativ	otroka	otroky
vokativ	otroku	otroci
lokál	otroku / otrokovi	otrocích
instrumentál	otrokem	otroky

význam

1. osoba, která je zbavena svých práv a je považována za něčí majetek
   • Obchodování s otroky nebylo ve starověku ničím neobvyklým.
2. (přeneseně) osoba, která na někom nebo na něčem silně závisí
   • Jsem otrokem svých vlastních představ.
3. (zastarale) nedospělý mladík, chlapec

překlady

osoba zbavená svých práv

• angličtina: slave ^(en)
• francouzština: esclave ^(fr) m
• latina: servus ^(la) m
• němčina: Sklave ^(de) m
• polština: niewolnik ^(pl) m
• ruština: раб ^(ru) m
• řečtina: σκλάβος ^(el) m
• slovenština: otrok ^(sk) m
• španělština: esclavo ^(es) m

osoba, která na něčem závisí

• angličtina: slave ^(en)
• ruština: раб ^(ru) m
• řečtina: σκλάβος ^(el) m
• slovenština: otrok ^(sk) m

související

• otrokyně
• otrokářství
• otrokář
• otroctví
• zotročit
• otrocký
• otrocky
• otročina

slovinština

podstatné jméno

• rod mužský

význam

1. dítě

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-03-10, [cit. 2011-11-25]. Heslo otrok.