otrok

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání
logo Wikipedie
Na Wikipedii naleznete:

Obsah

[editovat] čeština

[editovat] výslovnost

  • IPA: [ˈɔtrɔk]

[editovat] dělení

  • ot-rok

[editovat] etymologie

  • Vzniklo jako složenina předpony ot- označující odloučení od něčeho a kořenu rok odvozeného od rek, varianty staročeského řéci, tj. říci.[1]

[editovat] podstatné jméno

  • rod mužský životný

[editovat] skloňování

Substantivum singulár plurál
nominativ otrok otroci
genitiv otroka otroků
dativ otroku / otrokovi otrokům
akuzativ otroka otroky
vokativ otroku otroci
lokál otroku / otrokovi otrocích
instrumentál otrokem otroky

[editovat] význam

  1. osoba, která je zbavena svých práv a je považována za něčí majetek
    • Obchodování s otroky nebylo ve starověku ničím neobvyklým.
  2. (přeneseně) osoba, která na někom nebo na něčem silně závisí
    • Jsem otrokem svých vlastních představ.
  3. (zastarale) nedospělý mladík, chlapec[1]

[editovat] překlady

osoba zbavená svých práv
osoba, která na něčem závisí

[editovat] související

[editovat] slovinština

[editovat] podstatné jméno

  • rod mužský

[editovat] význam

  1. dítě

[editovat] poznámky

  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, rev. 2008-03-10, [cit. 2011-11-25]. Heslo otrok.
  1. 1,0 1,1 MACHEK, Václav. Výklady slov. Naše řeč, 1951, roč. 35, čís. 7-8, s. 134. Dostupné online.
Osobní nástroje
Jmenné prostory

Varianty
Akce
Navigace
Komunita
Nástroje
V jiných jazycích