otrok

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈʔɔtrɔk]

dělení[editovat]

  • ot-rok

etymologie[editovat]

Vzniklo jako složenina předpony ot- označující odloučení od něčeho a kořenu rok odvozeného od rek, varianty staročeského řéci, tj. říci.[1]

varianty[editovat]

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský životný

skloňování[editovat]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ otrok otroci
genitiv otroka otroků
dativ otroku / otrokovi otrokům
akuzativ otroka otroky
vokativ otroku otroci
lokál otroku / otrokovi otrocích
instrumentál otrokem otroky

význam[editovat]

  1. osoba, která je zbavena svých práv a je považována za něčí majetek
    • Obchodování s otroky nebylo ve starověku ničím neobvyklým.
  2. (přeneseně) osoba, která na někom nebo na něčem silně závisí
    • Jsem otrokem svých vlastních představ.
  3. (zastarale) nedospělý mladík, chlapec[1]

překlady[editovat]

  1. osoba zbavená svých práv
  2. osoba, která na něčem závisí

související[editovat]

slovinština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ɔˈtrɔ́k]

etymologie[editovat]

Souvisí s ruským отрокjinoch, mladík.

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský

význam[editovat]

  1. dítě (něčí syn nebo dcera)

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. 1,0 1,1 MACHEK, Václav. Výklady slov. Naše řeč, 1951, roč. 35, čís. 7–8, s. 134. Dostupné online. ISSN 0027-8203.

externí odkazy[editovat]

  • Článek Otrok ve Wikipedii