pančovat

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [pant͡ʃɔvat]

dělení[editovat]

  • pan-čo-vat

etymologie[editovat]

Z rakouského nářečního pantschen s onomatopoickým původem.[1][2]

sloveso[editovat]

  • nedokonavé
  • tranzitivní

časování[editovat]

Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas pančuji / (hovorově) pančuju pančuješ pančuje pančujeme pančujete pančují / (hovorově) pančujou
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
pančuj pančujme pančujte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné pančoval pančovala pančovalo pančovali pančovaly pančovala
trpné pančován pančována pančováno pančováni pančovány pančována
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný pančuje pančujíc pančujíce

význam[editovat]

  1. kazit nápoj ředěním

překlady[editovat]

  1. ředit

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Verze 1.0. Leda, 2007. Heslo „pančovat“
  2. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vyd. Praha : Academia, 1968. 868 s. Heslo „pančovat“, s. 432.