piraňa
Obsah |
[editovat] čeština
[editovat] výslovnost
- IPA: [pɪraɲa]
[editovat] dělení
- pi-ra-ňa
[editovat] etymologie
Z portugalského piranha, které se dříve i v češtině psalo stejně, ale navádělo k špatné výslovnosti (v portugalštině se -nh- čte jako české ň).[1] Do portugalštiny se název dostal z jazyka brazilských indiánů Tupiů, přičemž existuje několik variant, z čeho mohlo být slovo odvozeno. The Oxford English Dictionary uvádí, že pochází z pira nya v jazyce tupi, varianty slova pira'ya, které má kromě označení ryby také význam „nůžky“[2] nebo „klepeto“.[3]
[editovat] podstatné jméno
- rod ženský
[editovat] skloňování
| Substantivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | piraňa | pirani |
| genitiv | pirani | piraň |
| dativ | piraně/pirani | piraňám |
| akuzativ | piraňu | pirani |
| vokativ | piraňo | pirani |
| lokál | piraně/pirani | piraňách |
| instrumentál | piraňou | piraňami |
Příručky a slovníky naznačují skloňování podle vzoru „žena“, podtypu „skica“.[4][1] Připouštějí však přechod mezi vzory žena a růže,[5] či přímo dubleta v 3. a 6. pádě jednotného čísla.[6]
Dle poznámek k nejnovějšímu vývoji jazyka se skutečně jeví tendence k přechodu ke vzoru růže[7] a článek Anny Černé z července 2007 v Naší řeči[8] v závěru k základnímu skloňování podle vzoru žena dokonce doporučuje dubleta pro vzor růže všude kromě 1., 4. a 5. pádu jednotného čísla.
[editovat] význam
[editovat] překlady
[editovat] poznámky
- ↑ 1,0 1,1 ŠLOSAR, Dušan. Jazyčník. 1. vydání. Horizont. Praha, 1985. Kapitola „Piraňa“, s. 49, 50.
- ↑ The Oxford English Dictionary. Vol. VII. N–Poy. Oxford University Press, Oxford 1933. Heslo „Piranha“, s. 901.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „piraňa“, s. 467, 468.
- ↑ KRAUS, Jiří a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Academia, Praha 2005. ISBN 80-200-1351-2. Heslo „piraňa“, s. 623.
- ↑ Příruční mluvnice češtiny. Nakladatelství lidové noviny, 1995. ISBN 80-7106-134-4. § 414, s. 257, 258.
- ↑ HAVRÁNEK, Bohuslav; JEDLIČKA, Alois. Česká mluvnice. 4. přepracované vydání. Státní pedagogické nakladatelství. Praha 1981. § 78, s. 150-151.
- ↑ ŠIMANDL, Josef. Morfologická problematika v jazykové poradně (3. část). Naše řeč. Ústav pro jazyk český AV ČR. Září 2000, ročník 83. ISSN 0027-8203. Bod 21d), s. 184.
- ↑ ČERNÁ, Anna. Drobnosti. Pyraňa. Naše řeč. Ústav pro jazyk český AV ČR. Červenec 2007, ročník 90. ISSN 0027-8203. S. 165-166.
