pohnutka

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈpɔɦnʊtka]

dělení[editovat]

  • po-hnut-ka

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ pohnutka pohnutky
genitiv pohnutky pohnutek
dativ pohnutce pohnutkám
akuzativ pohnutku pohnutky
vokativ pohnutko pohnutky
lokál pohnutce pohnutkách
instrumentál pohnutkou pohnutkami

význam[editovat]

  1. důvod, zejména subjektivní a niterný; motiv, vnitřní hybatel
    • Ze zcela iracionálních pohnutek se Václav Havel, zastávající se ve jménu svobody a nezcizitelné důstojnosti všech a zvláště těch, kteří jsou svobodní, nespoutaní, nezařaditelní a „jiní“, stal obětním beránkem společenských i osobních neúspěchů, proher a zklamání.[1]
    • „Můj Ministr (pozn. redakce – jméno Havlíčkova psa) je trochu náročnější, než ostatní hafani. Je velice ctižádostivý, tak jako já, proto pro něj venčení v okolí našeho bydliště nepředstavuje aktivitu hodnou jeho pozornosti. Tento víkend vybral Bali, za 14 dní se chce podívat do Austrálie,“ vysvětluje pohnutky svého psa Havlíček.[2]

překlady[editovat]

  1. niterný důvod

synonyma[editovat]

  1. motiv

poznámky[editovat]

externí odkazy[editovat]