politruk
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [pɔlɪtrʊk]
dělení[editovat]
- po-li-t-ruk
etymologie[editovat]
Převzato z ruského политрук, které vzniklo zkrácením sousloví политический руководитель – politický velitel.
podstatné jméno[editovat]
- rod mužský životný
skloňování[editovat]
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | politruk | politruci |
| genitiv | politruka | politruků |
| dativ | politruku / politrukovi | politrukům |
| akuzativ | politruka | politruky |
| vokativ | politruku | politruci |
| lokál | politruku / politrukovi | politrucích |
| instrumentál | politrukem | politruky |
význam[editovat]
- (vojenský slang, dříve) zástupce velitele pro politické věci[1]
- (přeneseně, hanlivě) ideolog, dogmatický školitel, militantní představitel nějaké konkrétní doktríny
- V Polsku, Maďarsku i Slovensku je katolická církev vystavena dvěma mocným pokušením. (…) V prvních dvou zemích se jedná přímo o pozvání dělat politruka, ideologickou záštitu mocenské garnituře v její přestavbě politického systému, na Slovensku jde pak spíše o výpalné za mlčení ke korupci a zneužívání moci.[2]
poznámky[editovat]
- ↑ NEKVAPIL, Jiří. K dnešnímu stavu vojenského slangu. Naše řeč, 1979, roč. 62, čís. 3. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ Tomáš PETRÁČEK: Vábení politických Sirén ohrožuje církev i dnes
externí odkazy[editovat]
Článek Politruk ve Wikipedii
