Z Wikislovníku
Z příslovce povrchu,[1] dříve po vrchu.[2] Ke kořenovému slovu vrch lze najít ekvivalenty ve všech slovanských jazycích. Praslovanské *vrьchъ[3] vychází z indoevropského *u̯ers- („vyvýšenina“).[4]
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
povrch |
povrchy |
| genitiv |
povrchu |
povrchů |
| dativ |
povrchu |
povrchům |
| akuzativ |
povrch |
povrchy |
| vokativ |
povrchu |
povrchy |
| lokál |
povrchu |
površích |
| instrumentál |
povrchem |
povrchy |
- vnější plocha něco obalující, vnější strana
- povrch papíru
- zemský povrch
- hladina kapaliny
- Ale ďábel potopiv se, nabral do hrsti a ničehož při tom neřekl; a když pak přišel na povrch vody, neměl v ruce nic.[5]
- vnější vzhled nebo projev
- Na povrchu sice drsný, ale v jádru je to citlivý a dobrý člověk.
- strana
- hladina
- vnějšek, zevnějšek, fasáda
1. obalující vnější plocha
|
|
|
3. vnější vzhled nebo projev
|
|
|
[editovat] fráze a idiomy
- ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. ISBN 80-04-23715-0. Heslo „povrch“, s. 359.
- ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Fotoreprint podle vydání z roku 1971. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-242-1. Heslo „vrch“, s. 700.
- ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. ISBN 80-04-23715-0. Heslo „vrch“, s. 471.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Leda: Voznice, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „vrch“, s. 721, 722.
- ↑ ERBEN, Karel Jaromír. Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských. Svazek II. Praha : Otto, 1906. Kapitola „Stvoření světa“, s. 61. Dostupné na Wikizdrojích: <s:Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských/Stvoření světa>.