Z Wikislovníku
- pro·stor, pros·tor, mn. pro·sto·ry, pros·to·ry
Ekvivalenty lze najít ve všech slovanských jazycích. Praslovanské *prostorъ je odvozeno střídou *stor-[1] od *prosterti („prostřít“),[2] což je složenina předpony pro- a kořene *sterti, který pochází z indoevropského *ster- („prostírat, stlát“).[3][4] Předpona pro- má původ v latinském prō („před, pro, za“) nebo řeckém πρό (pró, „před, proti, za“), které vycházejí z indoevropského *pro-, *prō- („vpřed, před“), tvaru indoevropského kořene *per-.[5]
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
prostor |
prostory |
| genitiv |
prostoru |
prostorů |
| dativ |
prostoru |
prostorům |
| akuzativ |
prostor |
prostory |
| vokativ |
prostore |
prostory |
| lokál |
prostoru |
prostorech |
| instrumentál |
prostorem |
prostory |
- souvislé prostředí neomezené v žádném směru
- vesmírný prostor
- prostředí vymezené účelem nebo hranicemi
- ložný prostor
- životní prostor
- možnosti
- prostor pro jednání
- (v matematice) množina s dodatečnou strukturou
- vektorový prostor
- vesmír, dimenze, rozměr, plocha
- prostranství, místo, území, oblast, plocha, areál
- možnost, šance, příležitost
- ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. ISBN 80-04-23715-0. Heslo „stříti“, s. 420.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Leda: Voznice, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „prostor“, s. 507.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Leda: Voznice, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „-střít“, s. 611.
- ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Fotoreprint podle vydání z roku 1971. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-242-1. Heslo „stříti“, s. 589.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Leda: Voznice, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Hesla „pro“ a „pro-1“, s. 502.