provokace

čeština

výslovnost

• IPA: [prɔvɔkatsɛ]

dělení

• pro-vo-ka-ce

etymologie

Z latinského provocare, z předpony pro- (vy-) a slovesa vocare (volat), s přidáním české přípony -ace.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	provokace	provokace
genitiv	provokace	provokací
dativ	provokaci	provokacím
akuzativ	provokaci	provokace
vokativ	provokace	provokace
lokál	provokaci	provokacích
instrumentál	provokací	provokacemi

význam

1. často agresivní či jinak záporné úmyslné jednání vyvolávající reakci
   • Provokací se odradit nenecháme.
2. (přeneseně) akt tohoto jednání
   • Celá záležitost vypadá velmi podezřele a jeví se nám jako účelová provokace.

překlady

němčina: Provokation (de) ž angličtina: provocation (en)

francouzština: provocation (fr) ž polština: prowokacja (pl) ž

synonyma

1. provokování, dráždění, buzení, vybuzování, pruzení
2. –

související

• provokatér, provokatérka
• provokovat
• provokační, provokující
• provokování