provokace

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [prɔvɔkat͡sɛ]

dělení[editovat]

  • pro-vo-ka-ce

etymologie[editovat]

Z latinského provocare, z předpony pro- (vy-) a slovesa vocare (volat), s přidáním české přípony -ace.

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ provokace provokace
genitiv provokace provokací
dativ provokaci provokacím
akuzativ provokaci provokace
vokativ provokace provokace
lokál provokaci provokacích
instrumentál provokací provokacemi

význam[editovat]

  1. často agresivní či jinak záporné úmyslné jednání vyvolávající reakci
    • Provokací se odradit nenecháme.
  2. (přeneseně) akt tohoto jednání
    • Celá záležitost vypadá velmi podezřele a jeví se nám jako účelová provokace.

překlady[editovat]

synonyma[editovat]

  1. provokování, dráždění, buzení, vybuzování, pruzení

související[editovat]

externí odkazy[editovat]