prozvonit

čeština

výslovnost

• IPA: [prɔzvɔɲɪt]

dělení

• pro-zvo-nit

etymologie

Z předpony pro- a slovesa zvonit.

sloveso

• dokonavé
• přechodné

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	prozvoním	prozvoníš	prozvoní	prozvoníme	prozvoníte	prozvoní

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	prozvoň	prozvoňme	prozvoňte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	prozvonil	prozvonila	prozvonilo	prozvonili	prozvonily	prozvonila
trpné	prozvoněn	prozvoněna	prozvoněno	prozvoněni	prozvoněny	prozvoněna

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	prozvoniv	prozvonivši	prozvonivše

význam

1. dát znamení pomocí zvonění telefonu, případně tak někomu předat své číslo; zavolat na telefon, nechat ho krátkou chvíli zazvonit a hned neuskutečněný hovor ukončit
   • Až tě prozvoním, tak vyjdi ven a vyrazíme.

překlady

1. dát znamení pomocí zvonění telefonu

   • angličtina (americká): flash, miscall
   • angličtina (britská): prank, drop-call
   • portugalština: dar um toque
   • ruština: прозвонить
   • slovenština: prezvoniť

synonyma

1. (nedokonavé) prozvánět

související

• zvonit
• prozvánět, vyzvánět
• prozvoňovací, prozvánějící
• prozvonění, prozvánění

poznámky

• Jak se anglicky řekne „prozvonit někoho“?. agj.cz, [cit. 2011-01-05]. Dostupné online.
• KARLÍKOVÁ, H.. Prozvoň mě…. Naše řeč, 2001, roč. 84, čís. 4. Dostupné online. ISSN 0027-8203.