ryk

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • ryk

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský neživotný

skloňování[editovat]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ rýk ryky
genitiv ryku ryků
dativ ryku rykům
akuzativ ryk ryky
vokativ ryku ryky
lokál ryku rycích
instrumentál rykem ryky

význam[editovat]

  1. (básnicky) hlasitý monotónní neartikulovaný zvuk, vydávaný ústy připomínající řev šelem
    • Zří, jak jest zdolán, slyší davu plesy, svůj chrapot,jak je stlumen hlučným křikem, jak posměchem je luzy, šklebem, rykem, nah, rozsápán pln kalu v slunci zmírá a pyšný lev bok prackou jemu svírá.[1]
    • Toť zářná hodina, kdy hustou travou se žene v cvalu s psů divokých vřavou, ve křiku, ryku, v krvi, lání, děsu a v dešti šípů s lukem nataženým, a v změti vlasů, s prsem obnaženým nezdolná Artemida, úžas lesů![2]
    • Pod jasným teď blankytem nebeským Hřímá bouře děsným rykem běsů: Jsou to ryky cizozemských vrahů, Valících se dolinami lesů.[3]

překlady[editovat]

  1. řev

synonyma[editovat]

  1. ryčení, řev

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Édouard Pailleron: Před premiérou, v překladu Jaroslava Vrchlického, 1893
  2. José-María de Heredia: Honba, překladu Jaroslav Vrchlický, 1893
  3. Jan Erazim Vocel: Styr a Slavoj