rytíř

čeština

Malba souboje dvou rytířů

výslovnost

• IPA: [rɪciːr̝̊]

dělení

• ry-tíř

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	rytíř	rytíři
genitiv	rytíře	rytířů
dativ	rytíři	rytířům
akuzativ	rytíře	rytíře
vokativ	rytíři	rytíři
lokál	rytíři	rytířích
instrumentál	rytířem	rytíři

význam

1. nižší šlechtický titul
   • Mnoho bojovníků bylo za svou oddanost králi pasováno na rytíře.
2. středověký válečník vybavený zbrojí
   • Rytíři vyjeli na svých koních vstříc válečné vřavě.
3. ušlechtilý člověk

překlady

středověký válečník

angličtina: knight (en) francouzština: chevalier (fr) m italština: cavaliere (it) m

němčina: Ritter (de) m polština: rycerz (pl) m slovenština: rytier (sk) m

související

• rytířství
• rytířský