sebeúcta
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [ˈsɛbɛˌuːt͡sta]
dělení[editovat]
- se-be-úcta
etymologie[editovat]
Nepravá složenina tvaru zvratného zájmena se, zastupujícího původce i cíl děje, a podstatného jména úcta.
podstatné jméno[editovat]
- rod ženský
skloňování[editovat]
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | sebeúcta | sebeúcty |
| genitiv | sebeúcty | sebeúct |
| dativ | sebeúctě | sebeúctám |
| akuzativ | sebeúctu | sebeúcty |
| vokativ | sebeúcto | sebeúcty |
| lokál | sebeúctě | sebeúctách |
| instrumentál | sebeúctou | sebeúctami |
význam[editovat]
- úcta k sobě samému
- Zotavení a reintegrace se uskutečňují v místě a prostředí podporujícím zdraví, sebeúctu a důstojnost dítěte.[1]
překlady[editovat]
- úcta k sobě samému
- angličtina: self-respect, self-esteem
- dánština: selvrespekt
- němčina: Selbstachtung ž
- norština: selvaktelse m
- polština: poczucie godności osobistej
- portugalština: autoestima
- řečtina: αυτοεκτίμηση
- slovenština: sebaúcta ž
- turečtina: öysaygı