skořice

čeština

Skořice

výslovnost

• IPA: [skɔr̝ɪtsɛ]

dělení

• sko-ři-ce

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	skořice	skořice
genitiv	skořice	skořic
dativ	skořici	skořicím
akuzativ	skořici	skořice
vokativ	skořice	skořice
lokál	skořici	skořicích
instrumentál	skořicí	skořicemi

význam

1. koření získávané z kůry skořicovníku

překlady

angličtina: cinnamon (en) francouzština: cannelle (fr) ž lotyština: kanēlis (lv)

němčina: Zimt (de) m slovenština: škorica (sk) ž švédština: kanel (sv)

související

• skořicovník
• skořicový