Staročeské sľúbiti znamenalo zalíbit si, význam se postupně vyvíjel přes zaslíbit se až k slíbit.[1]
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
slib |
sliby |
| genitiv |
slibu |
slibů |
| dativ |
slibu |
slibům |
| akuzativ |
slib |
sliby |
| vokativ |
slibe |
sliby |
| lokál |
slibu |
slibech |
| instrumentál |
slibem |
sliby |
- projev vůle, závazek, že mluvčí v budoucnu něco udělá či se naopak nějakého jednání zdrží
- Dal jsem jí slib, že zítra přijdu.
- slovo, přísaha
[editovat] přísloví, úsloví a pořekadla
- rozkazovací způsob druhé osoby jednotného čísla slovesa slíbit
- Teď mi slib, že určitě zítra přijdeš!
- Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, rev. 2007-07-20, [cit. 2010-01-12]. Heslo slib.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Verze 1.0. Leda, 2007. Heslo „slíbit“