smrk

Z Wikislovníku

Obsah 1 čeština 1.1 výslovnost 1.2 dělení 1.3 podstatné jméno 1.3.1 skloňování 1.3.2 význam 1.3.3 překlady 1.3.4 související 1.4 citoslovce 1.4.1 význam 1.5 sloveso 1.5.1 význam 1.5.2 varianta

[editovat] čeština

[editovat] výslovnost

• IPA: [smr̩k]

[editovat] dělení

• smrk, mn. smr·ky

[editovat] podstatné jméno

• rod mužský neživotný

[editovat] skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	smrk	smrky
genitiv	smrku	smrků
dativ	smrku	smrkům
akuzativ	smrk	smrky
vokativ	smrku	smrky
lokál	smrku	smrcích
instrumentál	smrkem	smrky

[editovat] význam

1. rod stromů z čeledi borovicovitých

   Pod osamělým smrkem rostlo pět podhříbků.

[editovat] překlady

anglicky: spruce (en) dánsky: gran (da) estonsky: kuusk (et) finsky: kuusi (fi) francouzsky: épicéa (fr) m (Francie), épinette (fr) ž (Québec) italsky: picea (it) katalánsky: pícea (ca)

německy: Fichte (de) ž norsky: gran (no) polsky: świerk (pl) m rusky: ель (ru) (el’) ž slovensky: smrek (sk) m slovinsky: smreka (sl) ž švédsky: gran (sv)

[editovat] související

• smrkový
• smrček
• smrčina

[editovat] citoslovce

[editovat] význam

1. citoslovce zvuku smrkání

   Naší malou dcerku jsme naučili smrkat tak, že jsme ji dali k nosu kapesník a řekli jí „smrk!“

[editovat] sloveso

[editovat] význam

1. (nářečně) třetí osoba jednotného čísla minulého času mužského rodu a příčestí činné slova smrkat, nářeční obdoba tvaru smrkl

   Smrk' párkrát do kapesníku.

   Smrk' jsem do kapesníku a spustila se mi krev.

[editovat] varianta

1. smrknul