smrk

čeština

smrk

výslovnost

• IPA: [smr̩k],  smrk^{? • info}

dělení

• smrk

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	smrk	smrky
genitiv	smrku	smrků
dativ	smrku	smrkům
akuzativ	smrk	smrky
vokativ	smrku	smrky
lokál	smrku	smrcích
instrumentál	smrkem	smrky

význam

1. rod stromů z čeledi borovicovitých
   • Pod osamělým smrkem rostlo pět podhříbků.

překlady

angličtina: spruce (en) dánština: gran (da) estonština: kuusk (et) finština: kuusi (fi) francouzština: épicéa (fr) m (Francie), épinette (fr) ž (Québec) italština: picea (it) katalánština: pícea (ca) lotyština: egle (lv)

němčina: Fichte (de) ž norština: gran (no) polština: świerk (pl) m ruština: ель (ru) (el’) ž slovenština: smrek (sk) m slovinština: smreka (sl) ž švédština: gran (sv)

související

• smrkový
• smrček
• smrčina

citoslovce

význam

1. citoslovce zvuku smrkání
   • Naší malou dcerku jsme naučili smrkat tak, že jsme ji dali k nosu kapesník a řekli jí „smrk!“

sloveso

význam

1. (nářečně) třetí osoba jednotného čísla minulého času mužského rodu a příčestí činné slova smrkat, nářeční obdoba tvaru smrkl
   • Smrk’ párkrát do kapesníku.
   • Smrk’ jsem do kapesníku a spustila se mi krev.

varianta

1. smrknul