soudce

čeština

výslovnost

• IPA: [sɔʊ̯t.tsɛ],  soudce^{? • info}

dělení

• soud-ce

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	soudce	soudci / soudcové
genitiv	soudce	soudců
dativ	soudci / soudcovi	soudcům
akuzativ	soudce	soudce
vokativ	soudce	soudci / soudcové
lokál	soudci / soudcovi	soudcích
instrumentál	soudcem	soudci

význam

1. nestranná, nezávislá a spravedlivá osoba, pověřená autoritativně rozhodovat sporné záležitosti, zejména právní
2. (ve sportu) osoba rozhodující zda sportovci dodržují pravidla utkání

překlady

angličtina: judge (en) francouzština: juge (fr) m latina: arbiter (la) m, iudex (la) m němčina: Richter (de) m hornolužická srbština: sudnik (hsb) m maďarština: bíró (hu)

polština: sędzia (pl) m portugalština: juiz (pt) m slovinština: sodnik (sl) m srbština: судија (sr) m ukrajinština: суддя (uk) m

synonyma

1. -
2. rozhodčí

související

• soudkyně
• soud
• soudit
• soudcovat
• sudí
• sudička
• sudba
• soudcovský
• soudný
• soudní

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, rev. 2007-12-27, [cit. 2009-05-08]. Heslo soudce.