Slovo pochází ze starofrancouzského estandard (v současné francouzštině étendard), které znamená válečnou korouhev, vlajku na žerdi, zabodnuté do země, kolem níž se shromažďovali bojovníci. Odtud pochází české standarta, zástava bojové jednotky. V angličtině od 16. století znamená standard výnosy a normy, označené královským symbolem – standardem.[1]
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
standard |
standardy |
| genitiv |
standardu |
standardů |
| dativ |
standardu |
standardům |
| akuzativ |
standard |
standardy |
| vokativ |
standarde |
standardy |
| lokál |
standardu |
standardech |
| instrumentál |
standardem |
standardy |
- označení normy či měřítka; něco obvyklého, očekávaného, přiměřeného
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
standard |
standards |
- standard, norma
[editovat] přídavné jméno
| stupeň |
tvar |
| pozitiv |
standard |
| komparativ |
more standard |
| superlativ |
most standard |
- standardní
- ↑ Online Etymology Dictionary
- Ottův slovník naučný, heslo Standard. Sv. 23, str. 1040