starořečtina

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [starɔr̝ɛt͡ʃcɪna]

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ starořečtina starořečtiny
genitiv starořečtiny starořečtin
dativ starořečtině starořečtinám
akuzativ starořečtinu starořečtiny
vokativ starořečtino starořečtiny
lokál starořečtině starořečtinách
instrumentál starořečtinou starořečtinami

význam[editovat]

  1. mrtvý jazyk z řecké skupiny indoevropských jazyků a vývojový předchůdce moderní řečtiny
    • Ze starořečtiny a z latiny pochází značná část mezinárodního odborného biologického a lékařského názvosloví, tyto jazyky však pronikly výrazně i do světa techniky - lze je tak považovat za společné dědictví evropských národů.

překlady[editovat]

mrtvý jazyk

související[editovat]