trojúhelník

čeština

výslovnost

• IPA: [trɔjuːɦɛlɲiːk]

dělení

• troj-ú-hel-ník

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	trojúhelník	trojúhelníky
genitiv	trojúhelníka/trojúhelníku	trojúhelníků
dativ	trojúhelníku	trojúhelníkům
akuzativ	trojúhelník	trojúhelníky
vokativ	trojúhelníku	trojúhelníky
lokál	trojúhelníku	trojúhelnících
instrumentál	trojúhelníkem	trojúhelníky

význam

1. rovinný útvar s třemi stranami, třemi úhly a třemi vrcholy
2. pomůcka pro rýsování s obvodem ve tvaru pravoúhlého trojúhelníka (1)

překlady

rovinný útvar

angličtina: triangle (en) finština: kolmio (fi) francouzština: triangle (fr) m hornolužická srbština: třiróžk (hsb) m chorvatština: trokut (hr) m italština: triangolo (it) m latina: triangulum (la) s němčina: Dreieck (de) s nizozemština: driehoek (nl)

polština: trójkąt (pl) m portugalština: triângulo (pt) m ruština: треугольник (ru) m řečtina: τρίγωνον (el) s (antická), τρίγωνο (el) s (moderní) slovenština: trojuholník (sk) m španělština: triángulo (es) m

pomůcka

angličtina: triangle (en)

francouzština: équerre (fr) m

související

• trojúhelníkový
• trojúhelníkovitý

poznámky

Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, rev. 2008-08-25, [cit. 2010-03-03]. Heslo trojúhelník.