trucovat

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [trʊt͡sɔvat]

dělení[editovat]

  • tru-co-vat

etymologie[editovat]

Z německého Trotz (vzdor, navzdory) nebo trotzen (vzdorovat).[1]

sloveso[editovat]

  • nedokonavé
  • intranzitivní

časování[editovat]

oznamovací způsob
Přítomný čas
Osoba Singulár Plurál
1. trucuji / trucuju trucujeme
2. trucuješ trucujete
3. trucuje trucují / trucujou
rozkazovací způsob
Osoba Singulár Plurál
1. trucujme
2. trucuj trucujte
3.
příčestí
Příčestí minulé
Rod Singulár Plurál
mužský životný trucoval trucovali
mužský neživotný trucovaly
ženský trucovala
střední trucovalo trucovala
přechodníky
Přechodník přítomný
Rod Singulár Plurál
mužský trucuje trucujíce
ženský trucujíc
střední

význam[editovat]

  1. uraženě vzdorovat, stranit se či mlčet (po způsobu malého dítěte), dělat naschvály
    • Když konečně se setmělo, šel pod lípy, čekal na Terezku, ale dívka nepřicházela zase. „Aha, chce trucovat,“ pravil Stránský, „nu, však on se jí truc nejlíp hodí. Ať si dělá, co chce; já ji prosit nebudu.“[2]
    • Netrucuj už, prosím tě, a pojď se s námi najíst.

synonyma[editovat]

  1. být vzdorovitý, (obecně) šprajcovat se, být nafučený

související[editovat]

poznámky[editovat]

  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-03-01, [cit. 2013-08-20]. Heslo trucovat.
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice : Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „truc“, s. 637.
  2. Josef Kajetán Tyl: Karbaník a jeho milá