trucovat

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [trʊt͡sɔvat]

dělení[editovat]

  • tru-co-vat

etymologie[editovat]

Z německého Trotz (vzdor, navzdory) nebo trotzen (vzdorovat).[1]

sloveso[editovat]

  • nedokonavé
  • intranzitivní

časování[editovat]

Oznamovací způsob
Osoba Číslo jednotné Číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
Přítomný čas trucuji / trucuju trucuješ trucuje trucujeme trucujete trucují / trucujou
Rozkazovací způsob
Osoba Číslo
jednotné
Číslo množné
2. 1. 2.
trucuj trucujme trucujte
Příčestí
Rod Číslo jednotné Číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
Minulé trucoval trucovala trucovalo trucovali trucovaly trucovala
Přechodníky
Rod Číslo jednotné Číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
Přítomný trucuje trucujíc trucujíce

význam[editovat]

  1. uraženě vzdorovat, stranit se či mlčet (po způsobu malého dítěte), dělat naschvály
    • Když konečně se setmělo, šel pod lípy, čekal na Terezku, ale dívka nepřicházela zase. „Aha, chce trucovat,“ pravil Stránský, „nu, však on se jí truc nejlíp hodí. Ať si dělá, co chce; já ji prosit nebudu.“[2]
    • Netrucuj už, prosím tě, a pojď se s námi najíst.

synonyma[editovat]

  1. být vzdorovitý, (v obecném jazyce) šprajcovat se, být nafučený

související[editovat]

poznámky[editovat]

  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-03-01, [cit. 2013-08-20]. Heslo trucovat.
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice : Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „truc“, s. 637.
  2. Josef Kajetán Tyl: Karbaník a jeho milá