ukončit

čeština

výslovnost

• IPA: [ʊkɔntʃɪt]
•  ukončit^{? • info}

dělení

• ukon-čit

sloveso

• dokonavé

časování

oznamovací způsob

Budoucí čas
Osoba	Singulár	Plurál
1.	ukončím	ukončíme
2.	ukončíš	ukončíte
3.	ukončí	ukončí

rozkazovací způsob

Osoba	Singulár	Plurál
1.	—	ukončeme
2.	ukonči	ukončete
3.	—	—

příčestí

Příčestí minulé
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	ukončil	ukončili
mužský neživotný		ukončily
ženský	ukončila
střední	ukončilo	ukončila

Příčestí trpné
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	ukončen	ukončeni
mužský neživotný		ukončeny
ženský	ukončena
střední	ukončeno	ukončena

přechodníky

Přechodník minulý
Rod	Singulár	Plurál
mužský	ukončiv	ukončivše
ženský	ukončivši
střední

význam

1. nastolit konec
   • Rozhodčí ukončil zápas po devadesáti minutách.

překlady

nastolit konec

• angličtina: end ^(en), stop ^(en)
• francouzština: terminer ^(fr), finir ^(fr)
• italština: terminare ^(it)
• maďarština: megszüntet ^(hu)
• němčina: beenden ^(de)
• slovenština: ukončiť ^(sk)

antonyma

1. zahájit, otevřít

související

• končit
• skončit
• ukončení
• ukončený

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-02-27, [cit. 2010-06-01]. Heslo ukončit.