vést

čeština

výslovnost

• IPA: [vɛːst]
•  vést^{? • info}

homofony

• vézt

dělení

• vést

sloveso

• nedokonavé

časování

oznamovací způsob

Přítomný čas
Osoba	Singulár	Plurál
1.	vedu	vedeme
2.	vedeš	vedete
3.	vede	vedou

rozkazovací způsob

Osoba	Singulár	Plurál
1.	—	veďme
2.	veď	veďte
3.	—	—

příčestí

Příčestí minulé
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	vedl	vedli
mužský neživotný		vedly
ženský	vedla
střední	vedlo	vedla

Příčestí trpné
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	veden	vedeni
mužský neživotný		vedeny
ženský	vedena
střední	vedeno	vedena

přechodníky

Přechodník přítomný
Rod	Singulár	Plurál
mužský	veda	vedouce
ženský	vedouc
střední

význam

1. doprovázet a ukazovat cestu
   • Vedl ho na místo.
2. působit pohyb zamýšleným směrem
   • Dlouhá léta vedla loutky.
3. udržovat směr
   • Vodovod vede vodu.
4. (vést k + dativ) mít následek
   • Vede to k dobrým výsledkům.
5. řídit
   • Vedl velký podnik.
6. (ve sportu) mít víc bodů, být v lepším postavení
   • Vedou tabulku o bod.

synonyma

1. přivádět
2. —
3. —
4. vyvolávat, způsobovat
5. řídit
6. vyhrávat

související

• vést se, vést si
• vodit