Z praslovanského substantiva *větrъ (vítr).[zdroj?]
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
vítr |
větry |
| genitiv |
větru |
větrů |
| dativ |
větru |
větrům |
| akuzativ |
vítr |
větry |
| vokativ |
větře / větre |
větry |
| lokál |
větru |
větrech |
| instrumentál |
větrem |
větry |
- proudění vzduchu
- Dnes venku prší a fouká silný vítr.
- Po větru, nebo proti proudu?
- (přeneseně, jen v množném čísle) střevní plyny
- Bolí mě břicho, asi mám zaražené větry.
- vichr, fučák
- prd, pšouk, plynatost
- bezvětří
- –
[editovat] fráze a idiomy
[editovat] přísloví, úsloví a pořekadla
- Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, rev. 2008-08-27, [cit. 2009-07-10]. Heslo vítr.