vítr

čeština

vítr [1]

výslovnost

• IPA: [viːtr̩],  vítr^{? • info}

dělení

• ví-tr

etymologie

Z praslovanského substantiva *větrъ (vítr).

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	vítr	větry
genitiv	větru	větrů
dativ	větru	větrům
akuzativ	vítr	větry
vokativ	větře / větre	větry
lokál	větru	větrech
instrumentál	větrem	větry

význam

1. proudění vzduchu
   • Dnes venku prší a fouká silný vítr.
   • Po větru, nebo proti proudu?
2. (přeneseně, jen v množném čísle) střevní plyny
   • Bolí mě břicho, asi mám zaražené větry.

překlady

proudění vzduchu

angličtina: wind (en) běloruština: вецер (be) m dánština: vind (da) c dolnolužická srbština: wětš (dsb) m estonština: tuul (et) finština: tuuli (fi) francouzština: vent (fr) m grónština: anori (kl) hornolužická srbština: wětr (hsb) m chorvatština: vjetar (hr) m islandština: vindur (is) m italština: vento (it) m japonština: 風 (ja)

katalánština: vent (ca) m latina: ventus (la) m němčina: Wind (de) m nizozemština: wind (nl) m polština: wiatr (pl) m ruština: ветер (ru) m řečtina: άνεμος (el) m (ánemos) slovenština: vietor (sk) m slovinština: veter (sl) m staroslověnština: вѣтръ (cu) m, дѹхъ (cu) m španělština: viento (es) m švédština: vind (sv) c ukrajinština: вітер (uk) m

synonyma

1. vichr, fučák
2. prd, pšouk, plynatost

antonyma

1. bezvětří
2. –

související

• větřík, větříček
• větrný, větrový
• větrník
• větrák
• větrat
• větroň
• větrovka
• závětří
• povětří
• bezvětří
• větroplach
• větrolam

fráze a idiomy

• čerstvý vítr (do plachet)
• nový vítr (do plachet)
• vzít komu vítr z plachet
• mít z koho vítr, mít z čeho vítr
• vědět odkud vítr vane
• být do větru

přísloví, úsloví a pořekadla

• kdo seje vítr, sklidí bouři

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, rev. 2008-08-27, [cit. 2009-07-10]. Heslo vítr.