veň
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
Možná hledáte ven, vén, ven., věn, Ven, VEN nebo Ven.
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [vɛɲ]
dělení[editovat]
- veň
etymologie[editovat]
Variantní tvar akuzativu singuláru zájmena on (rod mužský) a ono (rod střední) po předložce v, podobně jako naň, oň, proň, zaň. Obdobné tvary obsahuje také slovenština, polština, slovinština a srbochorvatština. V současné spisovné češtině se vyskytuje řídce, většinou jen ve východních oblastech (východomoravská a slezská nářečí) a pouze tam je také výhradně doloženo užívání v rodě středním. Jinde bývá pociťováno jako archaické či knižní.[1]
zájmeno[editovat]
- osobní
- rod mužský nebo střední
význam[editovat]
- tvar akuzativu singuláru zájmen on a ono po předložce: v něho, v něj
- …znenáhla upřímnou modlitbou (…) vstoupila veň tajemná láska boží a překonala pomíjivou lásku světskou.[2]
poznámky[editovat]
- ↑ BĚLIČ, Jaromír. Bez něj je to těžké. Naše řeč, 1977, roč. 60, čís. 2. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ Gyu de Maupassant: Olivový sad, překlad Pavel Projsa