- 2. osoba jednotného čísla rozkazovacího způsobu od slova vozit
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
voz |
vozes |
- hlas
Ekvivalenty lze najít ve všech slovanských jazycích, vycházející z praslovanského *vozъ, původem z indoevropského *u̯oǵho- odvozeného od *u̯eǵh- („vézt“).[1]
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
voz |
vozy |
| genitiv |
voza |
vozov |
| dativ |
vozu |
vozom |
| akuzativ |
voz |
vozy |
| lokál |
voze |
vozoch |
| instrumentál |
vozom |
vozmi |
- vozidlo tažené koňmi nebo dobytkem na dopravu nákladů
- zapriahnúť do voza ťažného koňa – zapřáhnout do vozu tažného koně
- automobil
- zaparkovať voz do garáže – zaparkovat vůz do garáže
- (hovorově, zastarale) kolejové vozidlo na přepravu zboží nebo osob
- jedálne a lôžkové vozy – jídelní a lůžkové vozy
- podobný vozu [1]
- súhvezdia Veľký a Malý voz – souhvězdí Velký a Malý vůz
- povoz
- automobil, auto
- vagón, vozeň
- ve Španělsku: IPA: [bɔθ]
- v Latinské Americe: IPA: [bɔs]
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
voz |
voces |
- hlas
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „vůz“, s. 725.