vozit

čeština

výslovnost

• IPA: [vɔzɪt]

dělení

• vo-zit

etymologie

Z praslovanského *voziti, což je opětovací sloveso k *vezti, vycházejícímu z indoevropského *u̯eǵh- („jet, vézt“).

sloveso

• tranzitivní
• nedokonavé

časování

oznamovací způsob

Přítomný čas
Osoba	Singulár	Plurál
1.	vozím	vozíme
2.	vozíš	vozíte
3.	vozí	vozí

rozkazovací způsob

Osoba	Singulár	Plurál
1.	—	vozme
2.	voz	vozte
3.	—	—

příčestí

Příčestí minulé
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	vozil	vozili
mužský neživotný		vozily
ženský	vozila
střední	vozilo	vozila

Příčestí trpné
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	vožen	voženi
mužský neživotný		voženy
ženský	vožena
střední	voženo	vožena

přechodníky

Přechodník přítomný
Rod	Singulár	Plurál
mužský	voze	vozíce
ženský	vozíc
střední

význam

1. (opakovaně) přemísťovat vozidlem
   • Vozila dítě v kočárku.

překlady

francouzština: transporter (fr)

polština: wozić (pl) slovenština: voziť (sk)

synonyma

1. transportovat, převážet