zvonit

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [zvɔɲɪt]

dělení[editovat]

  • zvo-nit

sloveso[editovat]

  • nedokonavé
  • tranzitivní či intranzitivní

časování[editovat]

oznamovací způsob
Přítomný čas
Osoba Singulár Plurál
1. zvoním zvoníme
2. zvoníš zvoníte
3. zvoní zvoní
rozkazovací způsob
Osoba Singulár Plurál
1. zvoňme
2. zvoň zvoňte
3.
příčestí
Příčestí minulé
Rod Singulár Plurál
mužský životný zvonil zvonili
mužský neživotný zvonily
ženský zvonila
střední zvonilo zvonila
Příčestí trpné
Rod Singulár Plurál
mužský životný zvoněn zvoněni
mužský neživotný zvoněny
ženský zvoněna
střední zvoněno zvoněna
přechodníky
Přechodník minulý
Rod Singulár Plurál
mužský zvoně zvoníce
ženský zvoníc
střední

význam[editovat]

  1. znít zvukem, vyvolaným chvěním kovového předmětu, jenž trvá i po úderu, který zvuk vyvolal
  2. (tranzitivní) zvonit (1) a ohlašovat tak určitou událost
    • Za chvíli bude zvonit poledne.
  3. (o telefonu) ohlašovat příchozí hovor

překlady[editovat]

znít

synonyma[editovat]

  1. vyzvánět, bít
  2. vyzvánět

související[editovat]

poznámky[editovat]

  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-11-07, [cit. 2014-01-26]. Heslo zvonit.