úředníkův

čeština

výslovnost

• IPA: [uːr̝ɛdɲiːkuːf]

dělení

• úřed-ní-kův

etymologie

Odvozeno od podstatného jména úředník příponou -ův.

přídavné jméno

• přivlastňovací

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	úředníkův	úředníkův	úředníkova	úředníkovo	úředníkovi	úředníkovy	úředníkovy	úředníkova
genitiv	úředníkova	úředníkova	úředníkovy	úředníkova	úředníkových	úředníkových	úředníkových	úředníkových
dativ	úředníkovu	úředníkovu	úředníkově	úředníkovu	úředníkovým	úředníkovým	úředníkovým	úředníkovým
akuzativ	úředníkova	úředníkův	úředníkovu	úředníkovo	úředníkovy	úředníkovy	úředníkovy	úředníkova
vokativ	úředníkův	úředníkův	úředníkova	úředníkovo	úředníkovi	úředníkovy	úředníkovy	úředníkova
lokál	úředníkově / úředníkovu	úředníkově / úředníkovu	úředníkově	úředníkově / úředníkovu	úředníkových	úředníkových	úředníkových	úředníkových
instrumentál	úředníkovým	úředníkovým	úředníkovou	úředníkovým	úředníkovými	úředníkovými	úředníkovými	úředníkovými

význam

1. náležící úředníkovi