čekuláda

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [t͡ʃɛkʊlaːda]

dělení[editovat]

  • če-ku-lá-da

varianty[editovat]

etymologie[editovat]

Z čokoláda disimilací obou -o- na -e-u-. Jde o snahu lidové mluvy zařadit cizí slovo čokoláda do českého systému, který postrádal počáteční čo-. Stejná disimilace je patrná také u polštiny, kde vznikl mj. lidový tvar czekulada.[2]

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ čekuláda čekulády
genitiv čekulády čekulád
dativ čekuládě čekuládám
akuzativ čekuládu čekulády
vokativ čekuládo čekulády
lokál čekuládě čekuládách
instrumentál čekuládou čekuládami

význam[editovat]

  1. (v obecném jazyce, lidově, v gastronomii) čokoláda[3]
    • My máme koloniál a vedeme všecko. Kávu, cikorku, cukr, líh k pálení, biče, kartáče, čaj i likéry všeho druhu, jakož i citróny, ba i čekuládu. Vším posloužíme.[4]

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. BRAMBORA, Josef. Drobnosti z obrozenské češtiny. Naše řeč, 1940, roč. 24, čís. 9-10. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  2. 2,0 2,1 POLÁK, Václav. Lexikální a etymologické drobnosti III. (čokoláda). Naše řeč, 1936, roč. 20, čís. 10. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  3. DANEŠ, František. Haškův „Švejk“ a Vachkovo „Bidýlko“ – dva milníky ve vývoji jazyka české prózy. Naše řeč, 2004, roč. 87, čís. 3. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  4. Karel Poláček: Bylo nás pět