čurání

čeština

výslovnost

• IPA: [t͡ʃʊraːɲiː]

dělení

• ču-rá-ní

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	čurání	čurání
genitiv	čurání	čurání
dativ	čurání	čuráním
akuzativ	čurání	čurání
vokativ	čurání	čurání
lokál	čurání	čuráních
instrumentál	čuráním	čuráními

význam

1. (hovorově) vylučování moči
   • Například ve Švýcarsku se čurání pánů vsedě stává společenskou normou a na některých veřejných záchodcích je dokonce přeškrtnutá ikonka se stojícím čurajícím panáčkem.

synonyma

1. (spisovně) močení, (vulgárně) chcaní

související

• čurat