παῖς

starořečtina

výslovnost

• IPA: [pa͜ɪs] (klasická)
• IPA: [pɛs] (koiné)
• IPA: [pes] (byzantská)

etymologie

Z předpokládaného praindoevropského *péh₂wids. Vzdáleně příbuzné např. s latinským puer či sanskrtským पुत्र.

podstatné jméno

• rod mužský nebo ženský

přepis

• český: pais

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	παῖς	παῖδε	παῖδες
genitiv	παιδός	παίδοιν	παίδων
dativ	παιδῐ́	παίδοιν	παισῐ́(ν)
akuzativ	παῖδᾰ	παῖδε	παῖδας
vokativ	παῖ	παῖδε	παῖδες

význam

1. chlapec, dítě
2. dívka, děvče, dítě
   • ὥστε ὁ νόμος παιδαγωγὸς ἡμῶν γέγονεν εἰς Χριστόν, ἵνα ἐκ πίστεως δικαιωθῶμεν: – A tak zákon pěstounem naším byl k Kristu, abychom z víry ospravedlněni byli.
3. otrok(yně), sluha, služka

související

• παιδαγωγός
• παιδαγωγία
• παιδεύω