верещать
Z Wikislovníku
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
oznamovací způsob
Přítomný čas
|
Osoba |
Singulár |
Plurál
|
1.
|
вереща́ю
|
вереща́ем
|
2.
|
вереща́ешь
|
вереща́ете
|
3.
|
вереща́ет
|
вереща́ют
|
- rozkazovací způsob
Osoba |
Singulár |
Plurál
|
1.
|
—
|
—
|
2.
|
вереща́й
|
вереща́йте
|
3.
|
—
|
—
|
- příčestí
Příčestí minulé činné
|
Rod |
Singulár |
Plurál
|
mužský
|
вереща́л
|
вереща́ли
|
ženský
|
вереща́ла
|
střední
|
вереща́ло
|
Příčestí minulé trpné
|
Rod |
Singulár |
Plurál
|
mužský životný
|
—
|
—
|
mužský neživotný
|
—
|
ženský
|
—
|
střední
|
—
|
—
|
- přechodníky
Přechodník přítomný
|
Rod |
Singulár |
Plurál
|
mužský
|
вереща́я
|
—
|
ženský
|
—
|
střední
|
Adjektivum slovesné minulé činné
|
Rod |
Singulár |
Plurál
|
mužský
|
вереща́вший
|
—
|
ženský
|
—
|
střední
|
- (hovorově, expresivně) vřískat, ječet, vřeštět, výt, úpět
- (částečně) визжать, вопить