дъімъ
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
staroslověnština[editovat]
etymologie[editovat]
Z praslov. *dỳmъ; paradigma přízvuku (a);[1] rod mužský; o-kmenová deklinace.
Srov. čes. dým; sloven. dym; pol., hluž., dluž. dym; rus. дым, ды́ма; ukr. дим; bulh. дим; srbochorv. dȉm; slovin. dìm, díma.[2]
podstatné jméno[editovat]
- rod mužský
- o-kmenová deklinace
skloňování[editovat]
| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | дъімъ | — | — |
| genitiv | дъіма | — | — |
| dativ | дъімѹ | — | — |
| akuzativ | дъімъ | — | — |
| vokativ | дъімє | — | — |
| lokál | дъімѣ | — | — |
| instrumentál | дъімомь | — | — |
význam[editovat]
- dým, kouř
- ꙗкожє ищазаѥтъ дъімъ • тако ищєзнѫтъ – Jakož rozehnán bývá dým, tak zmizejí. [Ž 67 (68), 3 – PsSin]