дъімъ
staroslověnština
[editovat]etymologie
[editovat]Z praslov. *dỳmъ; paradigma přízvuku (a);[1] rod mužský; o-kmenová deklinace.
Srov. čes. dým; sloven. dym; pol., hluž., dluž. dym; rus. дым, ды́ма; ukr. дим; bulh. дим; srbochorv. dȉm; slovin. dìm, díma.[2]
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský
- o-kmenová deklinace
skloňování
[editovat]| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | дъімъ | — | — |
| genitiv | дъіма | — | — |
| dativ | дъімѹ | — | — |
| akuzativ | дъімъ | — | — |
| vokativ | дъімє | — | — |
| lokál | дъімѣ | — | — |
| instrumentál | дъімомь | — | — |