жєна

staroslověnština

etymologie

Z praslov. *ženà; paradigma přízvuku (b);^[1] rod ženský; ā-kmenová deklinace.

Srov. stčes. žena;^[2] čes., sloven. žena; pol. żona; hluž., dluž. žona; strus. жена – "žena; manželka";^[3] rus. жена́; ukr. жона́/жíнка; běl. жана́; bulh. жена́; srbochorv. žèna; slovin. žéna.^[4]

podstatné jméno

rod ženský
ā-kmenová deklinace

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	жєна	жєнѣ	жєнъі
genitiv	жєнъі	жєнѹ	жєнъ
dativ	жєнѣ	жєнама	жєнамъ
akuzativ	жєнѫ	жєнѣ	жєнъі
vokativ	жєно	жєнѣ	жєнъі
lokál	жєнѣ	жєнѹ	жєнахъ
instrumentál	жєноѭ	жєнама	жєнами

význam

žena
- ꙗдъшиихъ жє бѣашє мѫжь ꙗко пѧть тъісѫщь • развѣ жєнъ и дѣтии – A jedlo tam na pět tisíc mužů kromě žen a dětí. [Mt 14, 21 – Mar As Ostr]
žena, manželka
- нє достоитъ тєбѣ имѣти жєнъі филипа братра твоѥго – Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra Filipa! [Mk 6, 18 – Mar]

srovnej

–
малъжєна

související

poznámky

↑ DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
↑ BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. SPN, Praha 1978.
↑ БОГОРОДСКИЙ, Борис Леонидович – ЛИХАЧЁВ, Дмитрий Сергеевич – ТВОРОГОВ, Олег Викторович. Словарь-справочник "Слова о полку Игореве". Наука, Ленинград 1965—1984.
↑ VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.

[1] DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.

[2] BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. SPN, Praha 1978.

[3] БОГОРОДСКИЙ, Борис Леонидович – ЛИХАЧЁВ, Дмитрий Сергеевич – ТВОРОГОВ, Олег Викторович. Словарь-справочник "Слова о полку Игореве". Наука, Ленинград 1965—1984.

[4] VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.

[1]

[2]

[3]

[4]