жєна

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

staroslověnština[editovat]

etymologie[editovat]

Z praslov. *ženà; paradigma přízvuku (b);[1] rod ženský; ā-kmenová deklinace.

Srov. stčes. žena;[2] čes., sloven. žena; pol. żona; hluž., dluž. žona; strus. жена – "žena; manželka";[3] rus. жена́; ukr. жона́/жíнка; běl. жана́; bulh. жена́; srbochorv. žèna; slovin. žéna.[4]

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský
  • ā-kmenová deklinace

skloňování[editovat]

Substantivum singulár duál plurál
nominativ жєна жєнѣ жєнъі
genitiv жєнъі жєнѹ жєнъ
dativ жєнѣ жєнама жєнамъ
akuzativ жєнѫ жєнѣ жєнъі
vokativ жєно жєнѣ жєнъі
lokál жєнѣ жєнѹ жєнахъ
instrumentál жєноѭ жєнама жєнами

význam[editovat]

  1. žena
    • ꙗдъшиихъ жє бѣашє мѫжь ꙗко пѧть тъісѫщь • развѣ жєнъ и дѣтии – A jedlo tam na pět tisíc mužů kromě žen a dětí. [Mt 14, 21 – Mar As Ostr]
  2. žena, manželka
    • нє достоитъ тєбѣ имѣти жєнъі филипа братра твоѥго – Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra Filipa! [Mk 6, 18 – Mar]

srovnej[editovat]

  1. малъжєна

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
  2. BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. SPN, Praha 1978.
  3. БОГОРОДСКИЙ, Борис Леонидович – ЛИХАЧЁВ, Дмитрий Сергеевич – ТВОРОГОВ, Олег Викторович. Словарь-справочник "Слова о полку Игореве". Наука, Ленинград 1965—1984.
  4. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.