къто
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
staroslověnština
[editovat]etymologie
[editovat]Z praslov. *kъ̏to, AP (c).[1]
Srov. stčes. kto, čes. kdo, sloven. pol. kto, hluž. štó, dluž. chto, rus. кто, кого́, ukr. běl. хто, srbochorv. tkȍ, kòga, slovin. kdó.[2]
zájmeno
[editovat]- tázací
- neurčité
- vztažné
skloňování
[editovat]| Zájmeno | Tvar |
|---|---|
| Nominativ | къто |
| Genitiv | кого |
| Dativ | комѹ |
| Akuzativ | кого |
| Lokál | комь |
| Instrumentál | цѣмь |
význam
[editovat]- (tázací) kdo
- къто сь ѥстъ ꙗко вѣтри и морѥ послѹшаѭтъ ѥго – Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře? [Mt 8, 27 – Zogr Mar]
- (neurčité) někdo, kdokoliv
- въшьдъ въ домъ • нє хотѣашє да би къто чѹлъ – Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby o tom někdo věděl. [Mk 7, 24 – Zogr]
- (vztažné) kdo, jenž
- твоѥ послѹшьство нѣстъ истиньно • привєди къто слъіша къто ли тѹ стоꙗ – Tvé svědectví není pravé. Přiveď někoho, kdo to slyšel nebo kdo tam stál. [Supr 241, 22]
srovnej
[editovat]- –
- –
- ижє
související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ DYBO, Vladimir Antonovič. Slavjanskaja akcentologija. Nauka: Moskva 1981. Glava 1: Akcentnyje paradigmy imeni v baltijskom i slavjanskom, s. 50-51.
- ↑ VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Bd 1: A – K. Winter, Heidelberg 1953. ISBN 978-3-8253-0665-6. Heslo „кто“, s. 676.