обидеть

ruština

výslovnost

• IPA: [ɐˈbʲidʲetʲ]  обидеть^{? • info}

sloveso

• dokonavé
• tranzitivní
• k nedokonavému обижать

časování

oznamovací způsob

Přítomný čas
Osoba	Singulár	Plurál
1.	оби́жу	оби́дим
2.	оби́дишь	оби́дите
3.	оби́дит	оби́дят

rozkazovací způsob

Osoba	Singulár	Plurál
1.	—
2.	оби́дь	оби́дьте
3.	—	—

příčestí

Příčestí minulé činné
Rod	Singulár	Plurál
mužský	оби́дел	оби́дели
ženský	оби́дела
střední	оби́дело

přechodníky

Přechodník přítomný
Rod	Singulár	Plurál
mužský
ženský
střední

Adjektivum slovesné minulé činné
Rod	Singulár	Plurál
mužský	оби́дев
ženský
střední

význam

1. urazit, dotknout se
2. ublížit, uškodit
   • Она говорит, плохой дядька обидел мою маму и она не может прийти домой. Я хочу, чтобы мама пришла. Прямо сейчас. – Říká, že zlej strejda ublížil mojí mamince a že ona nemůže přijít domů. Já chci, aby máma přišla. Hned teď.

synonyma

1. оскорбить, огорчить, раздосадоват
2. оскорбить, ранить

související

• обидный
• обидчивый (urážlivý)
• обида (křivda, potupa, urážka)
• обидеться (urazit se)
• обидно (to naštve)
• обидчик (nactiutrhač; pachatel)