трѣва
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
staroslověnština[editovat]
etymologie[editovat]
Z praslov. *trě̄và/*trāvà; paradigma přízvuku (b);[1] rod ženský; ā-kmenová deklinace.
Srov. čes., sloven. tráva; pol., hluž. trawa; dluž. tšаwа; rus. трава́; ukr. трава́; bulh. трева́/трава́; srbochorv. tráva; slovin. tráva.[2]
varianty[editovat]
- трава (PsSin)
podstatné jméno[editovat]
- rod ženský
- ā-kmenová deklinace
skloňování[editovat]
| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | трѣва | трѣвѣ | трѣвъі |
| genitiv | трѣвъі | трѣвѹ | трѣвъ |
| dativ | трѣвѣ | трѣвама | трѣвамъ |
| akuzativ | трѣвѫ | трѣвѣ | трѣвъі |
| vokativ | трѣво | трѣвѣ | трѣвъі |
| lokál | трѣвѣ | трѣвѹ | трѣвахъ |
| instrumentál | трѣвоѭ | трѣвама | трѣвами |
význam[editovat]
- tráva
- и повєлѣвъ народомъ възлєщи на трѣвѣ – Poručil, aby se zástupy rozsadily po trávě. [Mt 14, 19 – Zogr Mar As]
- чловѣкъ ꙗко трава дьниѥ ѥго • ꙗко цвѣтъ тако отъцвьтєтъ – Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí. [Žalm 102 (103), 15 – PsSin]
- zelený, travnatý porost
- о сєбѣ бо зємлꙗ плодитъ сѧ • прѣждє трѣвѫ потомь жє класъ • потомь жє и пьшєницѫ въ класѣ – Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu. [Mk 4, 28 – Mar]
- byliny, rostliny
- прозѧбаѩи пажить скотомъ и травѫ на слѹжьбѫ чловѣкомъ • извєсти хлѣбъ отъ зємлѩ – Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb.. [Žalm 103 (104), 14 – PsSin]
- да изнєсєтъ зємлꙗ трѣвѫ сѣнѫ – Zploď země trávu vydávající símě... [EuchSin 12b 5]