Boží
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [bɔʒiː]
dělení
[editovat]- Bo-ží
přídavné jméno
[editovat]- měkké
skloňování
[editovat]číslo | jednotné | množné | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
pád \ rod | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední |
nominativ | Boží | Boží | Boží | Boží | Boží | Boží | Boží | Boží |
genitiv | Božího | Božího | Boží | Božího | Božích | Božích | Božích | Božích |
dativ | Božímu | Božímu | Boží | Božímu | Božím | Božím | Božím | Božím |
akuzativ | Božího | Boží | Boží | Boží | Boží | Boží | Boží | Boží |
vokativ | Boží | Boží | Boží | Boží | Boží | Boží | Boží | Boží |
lokál | Božím | Božím | Boží | Božím | Božích | Božích | Božích | Božích |
instrumentál | Božím | Božím | Boží | Božím | Božími | Božími | Božími | Božími |
význam
[editovat]překlady
[editovat]synonyma
[editovat]související
[editovat]přísloví, rčení a pořekadla
[editovat]poznámky
[editovat]- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2014-09-15]. Heslo Boží.
Od počátků kodifikace českého pravopisu se táhne spor, zda psát slovo boží/Boží s velkým počátečním písmenem. Do 50. až 60. let 19. století se žádalo převážně psaní s velkým písmenem (Šmitt, Dobrovský, Šumavský), ale nebyl v tom konsensus - Nejedlý, Thám a zejména Jungmann používali malé, byť u Jungmanna se našly i výjimky (Desatero Božích přikázání a Bez bázně Boží). Vlivem Jungmannovým se však ve druhé polovině 19. století ustálilo psaní malého písmene; psaní velkého písmene bylo tolerováno jen v náboženských textech jako projev úcty. V první polovině 20. století se ovšem prosadil názor, že v některých případech toto přídavné jméno má roli přivlastňovacího genitivu, a proto se má psát počáteční písmeno velké, zatímco je-li přivlastňovací význam oslaben, píše se malé písmeno. (Boží, Naše řeč, ročník 25 (1941), číslo 7, s. 222)