Příloha:Varianty (čeština)
Některá slova se vyskytují ve více ustálených formách. Ty se označují jako varianty.
Hláskové varianty
[editovat]Hláskové varianty jsou ty formy slova, které se liší tím, že se na témže místě ve slově objevuje jiná hláska („písmeno“). Může se jednat o:
- samohlásky různé kvantity, např.:
- samohlásky různé kvality, např.:
- samohláska a nula (prázdné místo), např.:
- odlišné souhlásky, např.:
- pravopisné varianty, např.:
Tvaroslovné varianty
[editovat]Tvaroslovné varianty jsou ty, které se liší souborem mluvnických tvarů. Nejčastěji se jedná o případy, kdy slovo existuje ve více rodových kategoriích.
- rodu mužského a rodu ženského jsou slova jako:
- rodu mužského a rodu středního jsou slova jako:
- rodu ženského a rodu středního jsou slova jako:
- některá slova jsou též současně v rodu mužském životném i neživotném:
Slovotvorné varianty
[editovat]Slovotvorné varianty jsou odvozeniny od stejného základu stejného slovotvorného typu a se shodným významem. Je-li význam odlišný, o slovotvorné varianty se nejedná (variantami nejsou např. průvodce – průvodčí, ředitel – řidič, strojírna – strojovna). Původní varianty se někdy vývojem jazyka odlišují a stávají se z nich samostatná slova, variantami původně byla např. slova dělo – dílo, sedlo – sídlo nebo město – místo. Někdy je proto nesnadné rozhodnout, zda se „ještě“ jedná o varianty nebo „už“ o samostatná slova. Rozhodující je naprostá totožnost významu a užití. Pokud se významy odlišují, jedná se o slovotvorná synonyma, nikoli o varianty. Slovotvornými synonymy jsou např. stařec – stařík, hlavička – hlavinka, hra – hraní.
Slovotvorné varianty se vyskytují u mnoha slovotvorných typů, např.:
- strniště – strnisko
- ctitelka – ctitelkyně
- úterý – úterek
- skladební – skladebný
- tamní – tamější
- raději – radši
Použitá literatura
[editovat]- HAUSER, Přemysl. Nauka o slovní zásobě. Praha : Státní pedagogické nakladatelství n.p., 1980. S. 12-13.