zářit

čeština

výslovnost

• IPA: [zaːr̝ɪt]

dělení

• zá·řit

sloveso

• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	zářím	záříš	září	záříme	záříte	září

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	zař	zařme	zařte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	zářil	zářila	zářilo	zářili	zářily	zářila
trpné	zářen	zářena	zářeno	zářeni	zářeny	zářena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	záře	záříc	záříce

význam

1. jasně svítit

   Na noční obloze zářil měsíc.

2. třpytit se, lesknout se

   Koruna zářila na hlavě nového panovníka.

3. mít živé barvy

   Nová fasáda domu září do ulice.

4. nápadně se projevovat, vynikat

   Karel Gott září na hudební scéně už desítky let.

související

• záře
• zazářit
• vyzařovat, vyzářit